Počasí je nutno nepřetržitě sledovat a data zaznamenávat. Počasí se v dřívějších dobách před několika staletími pozorovalo nejprve nepravidelně a nesystematicky, záznamy byly zapisovány do obecních kronik nebo se zachovávaly jen v ústním podání. Neexistovaly měřicí přístroje a počasí se vyhodnocovalo značně subjektivně, podle osobních pocitů.
„Zima v roce 1583 byla velmi tuhá, surová a značně bohatá na sněžení. Trvala 90 dní, až do 8. března, ale ještě 18. března byl na Labi led. Při této zimě pomrzlo mnoho lesní zvěře i lidí na cestách. Již ale jarní období bylo od počátku dubna velmi teplé, pouze s výrazněji chladným obdobím malých ledových můžů 20. a 21. května, a bylo i srážkově podnormální, s charakteristickým nedostatkem zelené píce pro dobytek.“ Tolik citát z publikace Velká kniha o klimatu zemí koruny české (Cílek, Svoboda, Vašků, Praha, 2003, nakl. Regia), který vychází z dobových záznamů a který sotva může posloužit k objektivnímu zhodnocení tehdejšího počasí. První meteorologická stanice u nás byla zřízena roku 1752 v pražském Klementinu, kde se od roku 1775 počasí nepřetržitě měří a zaznamenává teplota vzduchu a postupně i další meteorologické prvky.
Na začátku předpovídání počasí stojí jeho měření. K předpovědím se používají numerické modely atmosféry, které k výpočtu potřebují vstupní data — ta jim poskytují právě meteorologické a aerologické stanice, kde se počasí v přesně stanovených termínech a intervalech měří. Pracovníci meteorologických stanic, kteří sledují a zaznamenávají počasí, se nazývají meteorologičtí pozorovatelé. Počasí se sice měří i automatickými přístroji, například na špatně dostupných nebo opuštěných místech, na bójích na moři, vysoko v horách či v nočním provozu i na běžných observatořích, ale zdaleka ne všechny pozorované prvky počasí lze takto správně změřit. Například oblačnost (druh oblaků a jejich množství) je prozatím nutné měřit přímo pohledem na oblohu, kterou hodnotí člověk — pozorovatel. Stejně tak třeba typ a intenzita padajících i usazených srážek; člověk dokáže rozlišit občasný déš? a deš?ovou přeháňku podle typu počasí, což počítačový software ještě neumí. Člověk dokáže pohledem na ranní trávu identifikovat jíní neboli šedý mráz, zatímco patřičné senzory se schopnostmi změřit existenci drobných ledových krystalků, rozmístěné na měřicím meteorologickém pozemku, ještě vůbec neexistují. Na některých typech observatoří je automatický provoz zatím nemyslitelný; například na leteckých meteorologických stanicích je bezpodmínečně nutné, aby vývoj počasí stále sledoval pozorovatel. Jeho spolupráce s meteorologem, který předpovídá počasí pro letecký provoz, je neocenitelná. Takový pozorovatel s meteorologem tvoří dobře sehraný tým — třeba v situacích, kdy se v blízkém okolí letiště začíná tvořit mlha a pomalu se vlivem větru přesouvá do prostoru vzletových a přistávacích drah. Pozorovatel o tom detailně informuje meteorologa, který současně sleduje výpočty numerického modelu a nezapomíná ani na své zkušenosti s takovými situacemi. Musí se také rychle rozhodnout, jakou předpověď vydá, protože je na ní závislá bezpečnost létání.
Pracovníci meteorologických stanic nepřetržitě sledují počasí a jeho vývoj. V pravidelných časech zaznamenají jeho aktuální stav (zpravidla to bývá každou celou hodinu podle světového času UTC) a změřená data uloží do počítače, propojeného do celosvětové sítě; data se tak okamžitě dostávají do mezinárodní výměny mezi meteorologickými institucemi mnoha států na světě. Informace o počasí je zakódována do tzv. zpráv, které mají tvar souborů cifer a vypadají dosti nesrozumitelně. Kódování a dekódování je dnes už naštěstí prací počítačů, takže to jde rychle; ještě ale na začátku 90. let 20. století sestavovali zprávy přímo pozorovatelé pomocí tabulek, a tyto zprávy odesílali dálnopisem do datových center, kde byly operátorky, které musely data ručně kontrolovat. V té době se také počasí měřilo klasickými metodami pomocí skleněných teploměrů v meteorologických budkách, mechanických srážkoměrů, anemometrů s pitotovou trubicí a rtu?ových tlakoměrů. Dnes jsou měřicí přístroje elektronické a pozorovatel počasí jej může monitorovat počítačem.
Po nasbírání všech dat mohou počítače ihned vykreslit potřebné soubory map, sloužících meteorologům, kteří počasí předpovídají. Data jsou samozřejmě ihned k dispozici také pro numerické modelování atmosféry.
Observatoře jsou rozmístěny po celém světě včetně nejzapadlejších koutů; v horách i nížinách, ve městech, uprostřed přírody, na vrcholcích hor i třeba v Antarktidě, na osamělých ostrovech či námořních bójích. Jsou i meteorologické observatoře pohyblivé — na palubách letadel či balónů nebo na lodích. Na většině meteorologických stanic jsou pracovníci — meteorologičtí pozorovatelé, avšak jsou i stanice automatické nebo s kombinovaným provozem; například ve dne tam pracují lidé a v noci se měří jen některá data (teplota, tlak, vlhkost, vítr) automatickými přístroji a počítač je odesílá na centrální server, odkud jsou pak využívána k dalšímu zpracování a archivaci. Podobně to funguje na námořních bójích, ty jsou ale rozmístěny podstatně sporadičtěji, než meteorologické observatoře na pevnině. Informace o počasí jsou předávány i z plujících lodí spolu se souřadnicemi polohy, kde se zrovna loď nachází. Ani námořních lodí není zase tolik, aby pokryly dostatečně hustě celý oceán, ale na druhou stranu počasí na moři není tak proměnlivé jako na souši, kde je značně ovlivněno tvarem terénu. Proto řidší měřicí sí? na oceánech přiměřeně postačuje ke zpracování přízemních meteorologických map.
Některé observatoře jsou obsluhovány nikoliv stálou službou, ale jen dobrovolníky, kteří sem docházejí jednou za čas přečíst všechny hodnoty na přístrojích a zaznamenat je. Práce na observatořích je mnohdy nezvyklá nebo kuriózní, u nás například na Milešovce či na Slovensku na Lomnickém štítu. Na takovéto odlehlé observatoře se pozorovatelé mohou dostat jen pěšky nebo lanovkou, mají službu dlouhou třeba týden, ale někdy i mnohem déle, když povětrnostní podmínky nedovolují např. provoz lanovky.
Meteorologické stanice se rovněž zaměřují na určitá specifika počasí, podle účelu — vedle synoptických stanic jsou to např. observatoře klimatologické, aerologické, letecké, zaměřené na měření přízemní vrstvy, agrometeorologické či monitorující znečištění ovzduší. Práce pozorovatele počasí je dost zodpovědná, nebo? jednak k jejímu výkonu potřebuje určité meteorologické vzdělání (většinou jej získá mnohaměsíčním zácvikem přímo na meteorologické stanici), jednak si během služby moc neodpočine, jelikož mu nesmí uniknout vznik či zánik ani jediného prvku počasí, počínaje rosou, přes vzdálenou blýskavici až po přízemní noční a ranní mlhy v okolí stanice. Obzvláš? náročná je práce na leteckých meteorologických stanicích, protože pro provoz letiště z hlediska počasí jsou rozhodující přesně daná kritéria. Například letiště, na kterém se může přistávat pouze za I. kategorie ICAO, nesmí mít dohlednost nižší než 600 m. Při poklesu dohlednosti pod tuto hodnotu již není možno přistávat. Pozorovatel a meteorolog jsou pak ve velkém stresu, protože jsou zavaleni telefonáty z řízení letového provozu, od zástupců aerolinek i od dalších složek z daného letiště, kteří všichni potřebují vědět, jaký bude další vývoj dohlednosti, aby podle toho mohli rozhodovat o provozu. Přesná předpověď dohlednosti či výšky nízké oblačnosti je však velice obtížná.
Domácí měření
Zájemci o domácí amatérské pozorování a zaznamenávání počasí mají dnes výtečné možnosti, jak své hobby realizovat. Na trhu lze zakoupit malé meteorologické stanice, které sice nemohou zastoupit profesionální přístroje, ale svoji velmi dobrou službu vykonají s úspěchem. Tyto staničky jsou obvykle vybaveny anemometrem, směrovou korouhvičkou, teploměrem, vlhkoměrem a srážkoměrem, přijímají časový signál, podle kterého seřizují svůj čas, do paměti zaznamenávají všechny naměřené hodnoty po dobu až několika let a tato data jednak zobrazují rovnou na displeji, jednak umožňují stáhnout do počítače a statisticky vyhodnotit. Některé stanice umožňují přenos dat do internetu a jejich ukládání na server stejně jako třeba obrázky z webových kamer — šikovní provozovatelé webových stránek se tak mohou s ostatními podělit o svá aktuální meteorologická data, obnovovaná třeba každou minutu. Takovéto meteorologické staničky najdou své vynikající uplatnění na aeroklubových letištích, mezi jachtaři, na horách, v rekreačních střediskách, apod. Existují dokonce i internetové stránky, na nichž se scházejí amatérští pozorovatelé počasí a vyměňují si tam informace a zkušenosti. Pro užití v profesionální meteorologii se samozřejmě nejedná o relevantní informace, ale pro víkendový výlet se může jednat o zajímavý a přijatelný popis počasí.
Mimo meteorologické staničky lze zakoupit i samostatné přístroje, z nichž některé jsou certifikované i pro profesionální užití. Zajímavé jsou například elektronické teploměry, které mají několikametrový kabel s měřicím čidlem na konci; pokud si k nim přikoupíme nebo zhotovíme radiační kryt a umístíme jej na správném místě, jaké by vyhovovalo i předepsaným parametrům pro meteorologické observatoře (tedy nikoliv například jako autor této knihy, který si musel takovýto teploměr umístit na jižní straně paneláku, protože jinou stěnu domu k tomu využít nemohl — takto umístěný teploměr ukazuje vyšší teplotu vzduchu, ovlivněnou sálajícím teplem z osluněné stěny domu), získáme měření srovnatelné s profesionálním.
V prodeji jsou i dataloggery, zařízení nikoliv přímo měřící, ale jen zaznamenávající některé parametry, nejčastěji teplotu vzduchu a relativní vlhkost. Čas od času se musejí data stáhnout do počítače — při zaplnění paměti loggeru se měření zastaví. Ovšem při kapacitě paměti několika desítek tisíc dvojic dat a nastaveném intervalu měření 1 hodina si vystačíme se stažením dat jednou za rok. Datalogger si prostřednictvím PC nastavíme na potřebný interval měření, pak jej umístíme do meteorologické budky a zapneme. Získané desítky tisíc dat jsou pro milovníky grafů a statistického vyhodnocování přímo pokladem a kdoví, jestli za několik set let nebudou ceněnou komoditou pro nějakého klimatologa, bádajícího nad blížící se dobou ledovou či globálním oteplováním a jejich projevy v Horní Lhotě.
Z knihy Počasí takřka populárněPo vložení vašeho diskusního příspěvku bude tento ve stand-by režimu čekat na schválení moderátorem. Pokud moderátor váš příspěvěk schválí,
bude se zobrazovat. Příspěvky netýkající se tématu článku nebo společensky nevhodné
nebudou schváleny.
Délka každého příspěvku je omezena na 500 znaků. Do formuláře je povinné napsat jméno (nebo přezdívku) a text příspěvku; e-mail
je nepovinný. Povinné položky jsou označeny *.
Můžete si zvolit barvu, jakou se bude váš nick v diskusi zobrazovat. Též je možno připojit jeden obrázek — větší obrázky jsou redukovány
na šířku 900 pixelů; pokud jej sami zmenšíte na max. 900px, urychlíte proces nahrání na server.
Křivoklát — stránky o Křivoklátsku
&idd=1265921504 "Meteorologická stanice na letišti Praha-Ruzyn? (LKPR)")
