jasno — tisk
čas výtisku: 2020–05–25 | 07:21 UTC
publikováno: 2019–01–15 | 11:25 UTC
autor článku: Alexandra Witze, Nature
Magnetismus: Zemské magnetické pole narůstá a geologové nevědí proč
Nevypočitatelný přesun severního magnetického pólu Země vede experty k updatu modelu, který pomáhá navigaci.

Na střeše světa se děje něco zvláštního. Severní magnetický pól si poletoval Kanadou a nyní míří směrem k Sibiři, čehož příčinou je nepravidelný pohyb tekutého železného zemského jádra. Ovšem magnetický pól Země se nyní přesouvá tak nezvykle rychle, že pozvedl ze židlí také experty na geomagnetismus.
15. ledna 2019 updatují Světový magnetický model, který popisuje zemské magnetické pole a je základem veškerých navigačních systémů, od námořních přes Google maps až po navigace ve smartfonech.

Poslední modernizovaná verze modelu vyšla v roce 2015 a měla platit do roku 2020, avšak magnetické pole se mění tak rychle, že výzkumníci musejí tento model poopravit. „Odchylka modelu po celou dobu nepřetržitě narůstá,“ říká Arnauld Chulliat, odborník na geomagnetické pole na University of Colorado v Boulderu a také v National Center for Environmental Information, která spadá pod americkou instituci National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA).

Problém spočívá jednak v samotném pohybu geomagnetického pólu, jednak ve změnách hluboko pod povrchem planety. Tekuté železné jádro v hloubi Země vykazuje vlnové pohyby, které jsou příčinou časových oscilací zemského magnetismu hluboko pod povrchem. Například v roce 2016 došlo k dočasnému zrychlení pohybu pole hlouběji pod Severní Amerikou a východním Pacifikem, což zaznamenaly satelity např. od Evropské kosmické agentury (ESA).
Počátkem roku 2018 začal mít Světový magnetický model potíže. Vědci z NOAA a Britského geologického výzkumu v Edinburgu dělali rutinní roční kontrolu shody modelu s očekávanou proměnou magnetického pole, a zjistili větší odchylku, než jaká je přípustná pro užití v navigaci.

Putující pól
„To bylo velmi zajímavé zjištění, které jsme učinili,“ říká Chulliat. „Co se děje?“ Odpověď je dvojí, uvedl minulý měsíc na schůzce Americké geofyzikální unie ve Washingtonu. Zaprvé, geomagnetický puls pod Jižní Amerikou v roce 2016 přišel v nejméně vhodnou dobu, těsně po updatu modelu v roce 2015. Magnetické pole zakolísalo hned po updatu a tvůrci modelu to nemohli předpokládat. Zadruhé, posun magnetického pólu udělal tento problém ještě horším. Pól putuje zcela nepredikovatelným způsobem, který nepřestává překvapovat výzkumníky a vědce už od dob Jamese Clarka Rosse, který jako první měřil magnetické pole v kanadské Arktidě v roce 1831. V polovině 90. let 20. století pohyb zemského magnetického pólu zrychlil z 15 km za rok na přibližně 55 km ročně. V roce 2001 vstoupil severní magnetický pól do oblasti Arktického oceánu. V roce 2007 tam na ledové ploše přistálo letadlo s Chulliatovým výzkumným týmem, aby měřením lokalizovali polohu pólu. V roce 2018 překročila poloha pólu mezinárodní datovou hranici a směřoval na východní polokouli. V současnosti míří přímou čarou k Sibiři.

Geometrie zemského magnetického pole zvětšuje odchylky modelu tam, kde se pole mění rychle, jako například na severním zeměpisném pólu. „Skutečnost, že se magnetický pól pohybuje velmi rychle, vyvozuje velké odchylky v této oblasti oproti modelu,“ říká Chulliat.
Aby vědci zrevidovali model, musejí aplikovat nová data za poslední tři roky včetně zahrnutí geomagnetického pulsu z roku 2016. Nová verze modelu by měla udržovat aktualizovanou přesnost, řekl Chulliat, až do příští plánované aktualizace v roce 2020.
Otázky kolem zemského jádra
Mezitím se vědci snaží přijít na to, proč se geomagnetické pole mění tak dramaticky. Geomagnetické pulsy, takové, jaký byl ten v roce 2016, mohou být zpětně zjišťovány pomocí hydromagnetických vln, šířících se z hloubi zemského jádra nahoru. Rychlý pohyb severního magnetického pólu může být spojen s rychlým jet-streamem tekutého železa pod oblastí Kanady. Phil Livermore, zabývající se geomagnetismem na Univerzitě v Leedsu v Británii, řekl na schůzce Americké geofyzikální unie, že tyto jet-streamy se zdají být více „rozmázlé“, jako šmouha, a zeslabují magnetické pole pod Kanadou. To je pak významným faktorem v tom, že Kanada prohrává v „přetahování lanem o severní magnetický pól“ se Sibiří. Zdá se, že poloha magnetického pólu je pod vlivem dvou dominantních faktorů, rozsáhlých deformací podpovrchového magnetického pole v oblasti Kanady a v oblasti Sibiře, podotýká Livermore. V současnosti má větší vliv magnetismus pod Sibiří. Které hypotézy jsou správné, to ukáže budoucnost.

Přeložil Petr Dvořák
Zdroj: Nature.com.